Bronz a slzy v očích

květen 2014 | Autor: Ing. Jiří Bouška

Také se vám někdy stalo, že máte nějaký cíl, jeho dosažení věnujete obrovské množství energie, obětujete spoustu času a on se vám nakonec nesplní? Já takový mám, jmenuje se Superfinále. Superfinále je vyvrcholení florbalového play-off a jeho specifikum je v tom a se hraje pouze na jedno utkání, kdy se sjede nejenom florbalová komunita do Pražské O2 Arény a sleduje bitvu o ženského a mužského florbalového mistra.

Vedou se sice polemiky o tom, jestli je spravedlivé rozhodnout dlouhodobou soutěž v jednom zápase. Jestli by nebylo lepší hrát klasickou finálovou sérii tak jak jí známe z hokeje, na 4 vyhraná utkání. Pro mě jako hráče se jedná o sportovně těžko překonatelný zážitek, kterého bych se rád aktivně účastnil. Vedle toho si vždy při těchto diskuzích připomínám jinou zásadnější věc.

Florbal je mladý sport, prakticky u nás začal v roce 1992, kdy vznikla Česká florbalová unie s počtem 320 členů. V roce 1998, kdy jsem začal hrát já, byl počet členů 4 300. Stále tedy nemohu uvěřit tomu, že se na florbalové utkání přijde podívat téměř 10 000 lidí. Z florbalu se za tu dobu stal druhý sport v ČR měřeno členskou základnou s počtem přesahujícím 70 000 členů. To je například o 15 000 víc než má hokej nebo o 35 000 více než basketbal.

Jsem poměrně hrdý na to, že se nám v Mladé Boleslavi podařilo udržet krok s tímto vývojem. Dokázali jsme postoupit z nejnižší ligy až do nejvyšší, kde jsme získali čtyři extraligové bronzy (2006, 2008, 2010, 2014), účastnili se a podíleli na organizování Poháru mistrů v říjnu 2011. Koncepčně pracujeme na rozvoji florbalu v MB s důrazem na zkvalitňování podmínek především pro rozvoj mládeže, už nyní je více než 1 000 registrovaných dětí.

Aktuálně se snažíme stát se regionálním centrem mládeže, což by znamenalo další posun florbalu v Mladé Boleslavi. Pomalu se z nás stává jeden z nejsilnějších klubů v České republice s dobrou vazbou na vedení České florbalové unie. Vlajkovou lodí každého týmu je samozřejmě A-tým. Ten měl v této sezóně ambice nejvyšší. Vývoj sezóny, ve které jsme zvítězili v poháru České pojištovny nasvědčoval tomu, že bychom si mohli po tolika letech „konečně“ zahrát finále.

Bohužel se nám začala trochu lepit smůla na paty. V základní části ligy jsme skončili se stejným bodovým ziskem jako vítěz na 2 příčce a díky tomu nás čekala v zápasech play off těžší cesta, kterou jsme bohužel nedošli až na konec. V semifinále nás zastavil výborně hrající tým Vítkovic, který se nakonec stal i vítězem celé soutěže. Náš tým nakonec získal bronzové medaile, které někteří z nás přebírali se slzami v očích právě v průběhu Superfinále. Není nic jednoduchého sledovat zklamání kamarádů, kteří se téměř každý den večer po práci nebo po škole „zadarmo“ věnují florbalu se snem, který si zrovna před jejich zraky žije někdo jiný.

Na druhou stranu, kdyby mi na mém prvním tréninku na 6. Zš někdo řekl, že tam přede mnou jsou jedni z největších talentů českého florbalu, budoucí reprezentanti a především kluci, se kterýma prožiji spoustu krásných momentů v dalších 15-ti letech, kluci, se kterými budu přebírat medaile před 10 tisíci fanoušky v největší hale v ČR a budeme z toho smutní, určitě bych si poklepal na čelo... Nezbývá než poděkovat všem, díky kterým můžeme tenhle sport dělat a prožívat tak společně krásné i smutné chvíle.