Počet automobilů ve městě roste

leden 2014 | Autor: Ing. Jiří Bouška

Jsme okresem s největším počtem automobilů v přepočtu na hlavu v České republice! Z 63 000 spadá 25 000 vozů přímo do Mladé Boleslavi a dlouhodobý trend ukazuje, že počet rozhodně klesat nebude. Vzhledem k nízké nezaměstnanosti se pro nás auto pomalu stává spotřebním zbožím a ne „celoživotní“ investicí, tak jako tomu bylo dříve. Připočítám-li k tomu další auta, která naplní město při cestě za prací, máme problém. Problém, se kterým se hodně bojuje, o kterém se hodně mluví a problém, který bude jisto jistě jedním z hlavních témat kampaní před komunálními volbami 2014.

Zahloubení Slovanky, přeložka I/38 a další velké projekty týkající se automobilové dopravy Mladé Boleslavi prospěly. Spousta práce se udělala také v oblasti parkování, za posledních sedm let zde vzniklo obdivuhodných 1 500 nových parkovacích míst. Všechna tato práce je ale zastíněna vysokým nárůstem počtu automobilů.

Už nyní mám při večerní procházce severním sídlištěm dojem, že žijeme na parkovišti. Nějak se nedokážu ubránit dojmu, že další parkovací místa, tangenty, rozšiřování silnic atd. nám stejně nakonec do budoucna stačit nebudou. Ztotožňuji se se strategií mnoha hlavních evropských měst, která se zaměřují na rozvoj městské mobility jako systému s vyváženým podílem jednotlivých složek dopravy. Jednoduše řečeno chtějí, aby byl podíl využívání jednotlivých složek dopravy (auto, chůze, MHD a kolo) po městě do 5 km stejný, tedy 25%.

A jak to vidím v Mladé Boleslavi? O automobilech jsem psal, vedle nich tu máme fungující z rozpočtu štědře dotovanou autobusovou dopravu, zázemí pro chodce se opravami a rekonstrukcí chodníků také výrazně zlepšilo. Doprava po městě na kole je ze všech variant tou nejméně dotaženou.

Mám v kanceláři mapku, jak si představuji síť tras po Mladé Boleslavi. Obsahuje páteřní cyklotrasy po Mladé Boleslavi plánované tak, aby se lidé bezpečně dostali do práce, za nákupy, na úřady, na koupaliště, prostě na ta nejdůležitější místa. Postupnými kroky se nám daří jednotlivé ulice řešit. Občas si sice na jednáních připadám jako nějaký cykloterorista, ale tím rozhodně nejsem. Prostě jenom chci, aby každý koho nakonec přestane bavit čekat v kolonách nebo hledat místo na zaparkování, měl možnost kvalitní alternativy. Jestli se nakonec potkáme v autobuse, na kole nebo na chodníku nehraje roli.